POČÁTKY VÝVOJE PONOREK
Historie ponorek je dlouhá a první pokusy o ovládnutí podmořského prostoru k vojenským účelům pravděpodobně sahají až do doby před 2 000 let. První zmínku o jakési ponořitelné komoře, která byla použita námořníky Alexandra Velikého v době blokády Tiros, nám zanechal Aristoteles roku 332 před naším letopočtem. Další znímka o primitivní ponorce, která se pohybovala po mořském dně pochází z Číny z doby asi 200 let před naším letopočtem. O mnoho století později v roce 1578 anglický matematik, přírodovědec, vynálezce a námořní teoretik William Bourne poprvé formuloval koncepci lodě, která byla schopná se ponořit a znovu vynořit naplňováním a vyprazdňováním balastních nádrží. První opravdová ponorka však byla postavena až roku 1620 holandským fyzikem, alchymistou a učitelem Corneliusem Drebbelem. Drebbel postavil dřevěný ponorný člun, potažený kůží a s otvory pro vesla. Člun pojmul až 20 lidí, byl schopen potopit se do hloubky 20 metrů a při veřejné ukázce v Londýně s ním Drebbel proplul pod vodou od Westminsteru do Greenwiche. Potopit hladinovou loď ponorným člunem se jako první pokusil Američan David Buschnell v roce 1776. Jeho ponorka zvaná TURTLE (Želva) měla vejčitý tvar a byla opatřena dvěma ručně poháněnými šrouby, jedním pro pohyb vertikální a druhým pro pohon horizontální. Byla vyrobena ze silných prken a ve svislé poloze ji udržovalo více než 300 kg vážící zátěž olova. Vyzbrojena byla 67,5 kg výbušnou náloží a vrtákem, kterým měla vyvrtat do dna nepřátelské lodě díru a upevnit v ní hák, přidržující nálož. 6. září 1776 se TURTLE, řízená seržantem Ezrou Lee pokusila potopit britskou válečnou loď
EAGLE, kotvící v zátoce Upper New York Bay. Při pokusu připevnit nálož však selhal ručně ovládaný nebozez a seržantovi nezbylo, než uvolnit nálož a stáhnout se do bezpečí. V roce 1798 setrojil další Američan Robert Fulton jinou ponorku - Nautilus. Vybavil ji dvojím pohonem pro plavbu na hladině a pod hladinou, aerodynamickým tvarem, horizontálními a vertikálními kormidly a "torpédem" což tehdy byla jakákoliv podmořská puma či mina. Člun byl přes 6m dlouhý, pokrytý měděným pláštěm a tvarem připomínal kulku, zakulacenou a dozadu mírně kónickou . První Německou ponorkou byla BRANDTAUCHER (Zápalný potápěč). Byla postavena v roce 1850 v loděnicích v Kielu a jejím duchovním otcem byl Wilhelm Bauer z Bavorska. Ponorka byla 9 metrů dlouhá a 2,5 metru široká s výtlakem 39 tun. Poháněna byla šlapacím mlýnem obsluhovaným dvěma muži z tříčlenné posádky. Podobný člun, avšak o něco větší Bauer postavil i pro Ruského cara Alexandra II. Jmenoval se MORSKOJ DJABOL (Mořský ďábel) a na vodu byl spuštěn koncem roku 1855.
Rozhodující krok od teorie k praxi učinila ponorka za americké občanské války (1861-1865). Námořnictvo konfederovaných států amerických postavilo 4 ponorky, které nasadilo proti Unionistickým lodím. Nejznámější z nich byla ponorka HUNTLEY. V roce 1864 se jí podařilo potopit loď USS HOUSATONIC odpálením nálože připevněné na tyči na přídi. HUNTLEY se tak stala první ponorkou, která potopila nepřátelskou loď a zároveň se stala i první ponorkou, která byla v akci ztracena. V roce 1886 zakoupilo Řecko ponorku NORDENFELT švýcarské výroby, o výtlaku 160 tun, která byla na hladině poháněna nejnebezpečnějším pohonem ponorek, párou a vyzbrojena skutečným torpédem, které zkonstruoval anglický vynálezce Whittehead v roce 1870. Tato ponorka zůstala ve službě až do roku 1901 V roce 1900 námořnictvo Spojených států převzalo dodávku podmořského člunu zvaného HOLLAND, 16 m dlouhého s výtlakem 75 tun, jehož duchovním otcem byl John Holland.
Tato ponorka byla prvním bezvýhradným úspěchem v historii ponorek. Na hladině byla ponorka Holland poháněna revolučním motorem s vnitřním spalováním na benzín s kterým HOLLAND dosahoval rychlosti až 7 uzlů. Pro plavbu pod hladinou byla ponorka vybavena elektrickým motorem s dobíjející se baterií. Dvojčinný pohon se do několika let stal standardním vybavením téměř každé ponorky na světě. Zrodila se moderní ponorka.